(O)běžník: když Vánoce dorazí o šest týdnů dříve

12. 11. 2014

Přemýšlel jsem, nakolik se následujících něco málo řádků s nádechem pozvánky týká Running Mallu, potažmo našeho PIM Běžeckého klubu. Netrvalo dlouho, abych se utvrdil, že zde pevné opodstatnění mají.

Cílí totiž na františkolázeňskou 24hodinovku, dobročinný běh (vše potřebné o ní se dozvíte na stránkách www.24beh.cz nebo na kterémkoliv našem tréninku).

Tohle dovádění v lázeňském parku ze soboty šestnáctého na neděli sedmnáctého listopadu svým hodnotovým významem dalece přesahuje hranice Karlovarského kraje. Františkovy Lázně se pomalu, leč jistě převtělují do úlohy tuzemské metropole dobra. A čím více se tento bohulibý podnik blíží, tím častěji se o něm při klubových trénincích mluví v tom smyslu, že TAKY JEDEM.

Osobně jsem tam byl už čtyřikrát. Přiznávám, že nejméně třikrát jsem si kulhajíc mlhavým ránem Smetanovými sady spílal, že tohle už prostě nikdy, nikdy více. Tak moc jsem chtěl počtem nastřádaných kilometrů něco sám sobě dokázat, a možná i druhým. Bolelo to asi víc, než muselo. Jakmile však nadešel čas vyplnit novou přihlášku, neváhal jsem ani chvilku.

Už si nemyslím, že za to může jen do určité míry přirozená snaha o sebepřekonání. Rozměr sobotně nedělního svátku jest ve skutečnosti mnohem širší. Považuji za zdravé, oslavit BĚH drobnou hmotnou úsluhou někomu, kdo měl mnohem méně štěstí než my, po okruhu krouživší. Zapomenout nesmím, a ani nechci, na kouzlo místa. Na onu zvláštní náladu ovládající parkové cesty a cestičky, za niž jsou zodpovědní sami běžci. Ta atmosféra napomáhá uvědomění si, sdílení a rozvoji doopravdy důležitých, životadárných hodnot. Báječně se v tom klidu dumá, odříkávají mantry, stejně tak jako lze navodit krajně očistný stav bez myšlenek.